Nad článkem Jiřího Němčíka jsem vzpomněl své civilkování v LDN v Rakovníku. Je to víc jak deset let, ale pocity jsou podobné páně Němčíkovým. Kromě toho, že jsem pochopil, že kaplan může být potřebnější než doktor, že umírání je svinstvo a osamělé umírání tisíckrát větší, jsem náhodou zachytil tento skvost. Zapsaný různými, ale vždy velkými písmeny v trhacím bloku ležel na stolku vedle jedné z babiček. Nekecám, přísahám. Nezměnil jsem ani slovo:
MAMI, MUSÍM TĚ TU NECHAT, KDYŽ MÁŠ POŘÁD BOLESTI. PAN DOKTOR TĚ BUDE LÉČIT. PŘIJDU ZA TEBOU A VLASTÍK TAKY.
KAM JSTE ŠLA? CHTĚLA BYCH VÁS VYŠETŘIT. BOLÍ VÁS NĚCO. A JINÉ OBTÍŽE NEMÁTE? BERETE NĚJAKÉ TABLETKY? MÁTE JE S SEBOU? A NAPSANÝ SEZNAM?
SPÁT BUDETE!
TEĎ BUDETE NĚKOLIK DNÍ V NEMOCNICI.
BOLÍ VÁS TO? VYPLÁZNĚTE JAZYK. POLOŽTE SE NA CHVÍLI NA POSTEL.
MÁTE SEZNAM LÉKŮ? BERETE NĚJAKÉ TABLETKY?
SEDNĚTE SI K STOLKU K OBĚDU!
LEHNĚTESI DOPOSTELE DCERA ZAVÁMI PŘÍJDE ČEKEJTE, NIKAM NECHOĎTE!!
ZŮSTAŇTE TADY
PENÍZE JSTE NEMĚLA. DCERA SI TO ASI VZALA.
AŽ PŘIJDE EVA TAK VÁM TO ŘEKNE
REKOVI DÁVÁME ŽRAT.
A VY TDY ZŮSTANETE
ABY VÁM BYLO LÍP
CO VÁM TADY CHYBÍ
CHUTNÁ VÁM JÍDLO
JEŠTĚ NE, NEMŮŽETE BÝT DOMA SAMA
AŽ PŘIJDE TAK SE DOMLUVÍME
ŘEKNĚTE TO
DOKTORCE
PANÍ BLÁHOVÁ, BOLÍ VÁS NĚCO?
JÁ SI VÁS POSLECHNU A ZMĚŘÍM VÁM TLAK.
SEĎTE A JEZTE JÍDLO
CO CHCETE? ŘEKNĚTE.
POSAĎTE SE NA CHVÍLI
TEĎ JSTE DOMA TADY