Reklama
 
Blog | Marek Páral

Zpátky na zem

otevřený dopis Antonínu Baudyšovi.

Ahoj Tondo,

místo chrlení komentářů pod tvoje články, na Astroláb a na facebook bych ti tady rád napsal poněkud uceleněji.
Zároveň mi to nějak nesedí na soukromý dopis, neznáme se osobně, nikdy jsme se nesetkali, a tak můj vztah k tobě je vlastně spíš vztahem k mému obrazu o tobě, k jakési mé představě, předsudku, projekci, což se přesně vztahuje k tomu, co chci psát. Dovol mi tedy tuto zvláštní formu.

Určitě můj zájem podporuje pár detailů jako stejný rok narození, možná podobně ambivalentní vztah k církvi*, obliba schémat (škatulek) pro zachycení skutečnosti (astrologie/konstelace) a nakonec jednoznačně uvíznutí v pavučině webu i v tématech blížící se univerzální krize.

Reklama

A o to jde.

Nemíním tu nijak vyrovnávat se s tebou, (pro sebe) tě vyřídit coby posla špatných zpráv. Vím, že to tak je. EnergyBulletin jsme zakládali v době, když jsem tě ještě neznal. Ale něco mě na tvých článcích irituje: zároveň přitahuje, zároveň vzteká. 

Takže hledám to zrcadlo a je to prosté, je to prostě moje téma a můj boj – virtualita, hlava, jenmyšlení, odtržení, osamění, zasmyčkování….

Něco už jsem nahodil ve zmíněných komentech, pro pořádek neúplně odcituji:

Jak se to všechno hrne a valí, nemůžu od toho odtrhnout oči, jsem fascinován, možná taky ztuhlý strachem, čtu a čtu a čtu, mám rozepsáno deset článků, v nichž chci reagovat, odpovědět, sám si ujasnit, najít to pro sebe podstatné, ale není kdy, není klid, ani ve světě, ani doma, chvíle meditace vždy věci projasní, ale jsou příliš krátké, efekt je krátký, svět se zase hrne do hlavy, jsem převálcován, nové a nové scénáře budoucen mi samy defilují před očima, jsem zachycen v pavučině, v divadle (mediální) reality, internetu, virtuálu, hlavy, ega.

Přijde mi to jako zoufalé pobíhání v mysli řidiče, jehož vůz se už řítí v nezvládnutelné situaci. Snaží se najít řešení, zkouší (v mysli) eventuality, ale trajektorie už je načrtnutá jeho předchozí jízdou. Možná ale na nějakém nepatrném pohybu, na štěstí, víře či pomoci anděla závisí, jestli přežije…

Článek je takový oblouk z jednoho virtuálu internetových informací k virtuálu andělského světa. Obojí je zprostředkované, myšlenkové, nereálné. Ne, že bych v anděle nevěřil, či je párkrát už i nepocítil, ale prostě mi to přišlo jako takový elegantní oblouk, který dočista překlenul reálnou realitu, svět tady a teď, svět práce, rukou, z/Země. Pavučina Sítě chytila naše mysli. I tady je nutné odpojení. Každý dobrý článek by měl končit tlačítkem „Vypnout, odpojit se, zvednout pr.del ze židle“. 
Nic, jdu řezat dříví.

V gestalt psychologii existuje pojem střední zóna [vědomí]. Vnitřní zóna je vnímání sebe, spojení se sebou, vnější zóna je vnímání vnějšího světa. Střední zóna není ani jedno, je něco mezi, je to myšlení „o“, mluvení o, kdy člověk není ani u sebe ani v kontaktu s realitou, s druhým člověkem.

Internet tady funguje stejně jako porno ve vztahu – je okamžitým a snadným řešením obtíží v partnerském vztahu, v setkávání, ale ve výsledku vede jen k odčerpávání energie ze vztahu a tím k jeho dalšímu zhoršování, vzdalování se**.

Když jsem tvořil netovou encyklopedii svého snového světa, vytanula mi krom jiných zajímavá paralela mezi internetem a mým poněkud schizofrenním úletem: zasmyčkování. Stačilo pár provázaných stránek a jak svůdné bylo najednou klikat, pobíhat uvnitř. Člověk si ani nevšiml, že nejde dopředu, že krouží. Jestliže každá stránka obsahuje pár linků… Internet je příběh, jehož řešení není v něm, ale o úroveň výš, v prstu uživatele směřujícího k „VYPNOUT“. Možná je stejně jako s naším světem.

Uvažoval bych o vzorečku:

DÉLKA POBYTU ON-LINE = MÍRA STRACHU PŘED REALITOU
(On-line Time = Anxiety Level)

Internetové vztahy jsou v nepřímé úměře k reálným vztahům.

Já vím, jistě se najde spousta úspěšných lidí na síti, ale i tak, znáte přece seriál Ajťáci.

Jsme naučeni řešit problémy tím, že od nich utíkáme (Prekopová – Pevné objetí).

A čím víc jsme sami, tím víc se bojíme.

Internet je rozhodně dílo ďáblovo (třebaže to není tak jednoznačné www je v kabale 666).

Počítače se zdají jako živé, protože to my je oživujeme tím, že jim dáváme kusy vlastních životů.

Jak praví Komenský: „Všeliké kvaltování toliko pro hovada dobré jest.“
A tamtéž (na Wiki) také praví: „Když se člověk oddaluje od člověka, když člověk nedovede snášet člověka, je to zřejmý úpadek lidství.“

Internet je oficiální droga. V důsledcích komunikace dovedená ad absurdum atomizuje a izoluje. Podporuje tak shora vnucovaný individualismus, v němž nemůžeme účinně konat.

Chcete-li to konspiračně, je Internet ideálním nástrojem ke globalizaci a zároveň k pacifikaci mas, které oddaně čumí do blikajících monitorů a prohánějí se ve virtuálních prostorech (takové malé řešení přelidnění), zatímco reálné životní prostory se zmenšují jsa rabovány, káceny, vylovovány, zastavovány, zněčišťovány.

Když použiji oblíbenou konspirační logickou smyčku, pak nakonec i netové komunity odpůrců globalizace a NWO a podobných neřádstev nakonec JIM nahrávají stejně, protože svádí tuto svobodomyslnou nebezpečnou energii do virtuálu, tvoří zdání svobody a s největší pravděpodobností nepřerostou v ČIN (pokud by se tak mělo stát, odříznutí netu je jistě otázka chvíle, přes všechnu decentralizovanost stačilo v Čechách ukrást pár metrů optického kabelu, a půl republiky bylo v mžiku off-line). Co je pár našich článků proti databázím Echelonu? Když se ještě spojí s databází pražské Open Card?!

Jediným skutečným řešením je znovu se setkat, navázat znovu vztahy, které instituce tak usilovně trhají (stát na sebe přebírá úkoly komunit a rodin a ty se stávají zbytečné a atrofují, k tomu pěkný článek K. Dolejšího). 

Studií o vlivu internetu na člověka, na myšlení, na vztahy je mnoho a určitě nevyznívají jen optimisticky, spíš naopak (např.: zdezde nebo tady).

Pracuji s počítačem dlouho. Loni jsem zrušil živnosťák na grafiku a hodně se mi ulevilo, vyhodil jsem Visine a zase jsem viděl svět. Myslím, že něco o Internetu vím a není to dobré. Až dám počítač (nebo aspoň fejsbůk, v drastičtější verzi ale naopak i mobil) z domu, bude Bůh vědět, že to s ním myslím vážně.

Tolik tak, Tondo. Nakonec je to spíš lamentace v bodech než dopis či článek, ale musím to poslat, protože Internet je rychlý a zítra jdu farmařit (Zpátky k půdě ve velkých bojových strojích:). Držím ti palce, protože je jasné, že je to boj nás vícero, přes všechnu tuhle lamentaci jsem zatím přesně na tom místě, kde bych být neměl. K tomu mě alibisticky napadá Morfeo – musel se nořit do Matrixu, aby mohl nabízet svoje pilulky.

Tak tady jsou nakonec ty moje slíbená tlačítka/pilulky (bohužel javascript neumí vypnout počítač, update: neumím javascript ani protlačit přes redakční systém – ?).

 

< POKRAČOVAT ODPOJIT >

—–

*) v minulosti jsem byl kněz s nemanželským dítětem; mj. Hellinger, zakladatel konstelací, vystoupil z církve; A co Ptáci v trní? 

**) inspirující jsou knihy V. Chvály a L. Trapkové: Rodinná terapie psychosomatických nemocí a Rodinná terapie a teorie Jin Jangu

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama